pátek 19. srpna 2011

Něco o gestaltismu

   Chceme-li hovořit o psychologii gestaltu, jinak také o tzv. tvarové psychologii, je užitečné si nejprve provést malé porovnání. Jednak pojetí zakladatele a vůdčí osobnosti této teorie, Maxe Wertheimera a potom jak ji představuje představitelka současné psychologie, autorka Učebnice obecné psychologie, Alena Plháková.
   Max Wertheimer jde ve svém textu (1924) do značně větší hloubky podstaty Gestalt psychologie, než je tomu v Učebnici Aleny Plhákové (2003). Především - Werheimer vymezuje teorii gestaltu oproti „běžné“ psychologii, jako výsledek zkoumání z oblasti psychologie, logiky a epistemologie, jako když události z běžného života pomocí tranzice přeneseme do vědeckého světa,  abychom přirozeným způsobem hlouběji a přesněji chápali podstatu věcí (1924).
„Teorie gestaltu se nespokojí s předstíranými řešeními, které naznačuje dichotomie vědy a života. ... je místo toho rozhodnuta proniknout do podstaty problému přezkoumáváním zásadních předpokladů vědy. Dlouho se mělo za to, ..., že „dělat vědu“ znamená rozdrobení celku na jeho drobné komponenty. ... Všechny celky jsou redukovány na částečky a vztahy mezi nimi.
Základní „pravidlo“ teorie gestaltu ... Jsou celky, jejichž fungování není ovlivňováno chováním jeho jednotlivých částí, ale kde platí, že děje v těchto částech jsou samy ovlivňovány vlastní povahou tohoto celku.“ (Wertheimer, 1924, s.1)

   Plháková (2003, s.23) charakterizuje Gestalt psychologii již jako jeden z mnoha přístupů, jako „převážně historickou psychologickou školu“,  redukuje pojem Gestalt psychologie převážně na výstižné citace autorů Sedlákové a Hoskovce, jako: „...celek je něco jiného, než suma částí, z nichž je složen“, a že „tvar (gestalt) je komplexní, ‚nadsumativní‘ kvalita.“ (cit. dle Plháková, 2003, s.23) Mimo to autorka zdůrazňuje proces strukturování duševního dění a tvoření celků, které odpovídají geneticky daným mozkovým strukturám. Uvádí také lingvistu Noama Chomsky, jako myšlenkového nástupce gestaltismu.
   Zatímco Wertheimer musel ze své pozice a v časovém kontextu vzniku této teorie, zaujmout obhajující postoj a na mnoha příkladech, i mimo oblast psychologie, dokládat její platnost, Plháková „musela pouze“ dodržet výrazovou střídmost základního obeznámení v rámci omezeného prostoru své učebnice. Navíc Plháková uvádí, že kritici teorie upozorňují na „...relativně malé množství empirických údajů, které by potvrdily jejich (Gestaltistů – pozn. MK) rozsáhlou teorii“ a také, že v gestalt psychologii nalezneme „...řadu cirkulárních definic základních pojmů.“ (Plháková, 2003, s.23)
Ze života
   Pro vytvoření jasnější představy uplatnění gestaltu kolem nás se pokusíme nalézt pár příkladů z běžného života. Při hledání takových projevů gestalt teorie v nejrůznějších pramenech by jeden mohl snadno dojít k poněkud „pochybnému“ závěru: a co vlastně nelze podřídit tomuto způsobu vnímání ...?
Uveďme tedy nejmarkantnější příklady, kdy teorie platí: 1) slovník T9 v mobilu – na základě prvních pár navolených znaků jsou navržena celá naprogramovaná slova, která je obsahují = zákon pregnantnosti, 2) slavný příběh o obrázku  v Exupéryho Malém princovi - klobouk je první, co na první pohled dospělého napadne, Malý princ ale vysvětluje, že jde o obraz hada, který snědl slona – zde jde o příklad reproduktivního myšlení dospělého a produktivního myšlení dítěte, které jde k jádru věci 3) pracovní skupina má odvést nějaký výkon za určitou odměnu; při zhoršení pracovních podmínek, např. přílišným horkem, jde výkon skupiny dolů, pokud ale navýšíme odměny, výkon se zlepší  – příklad změny sil v poli: porušení ekvilibria, které způsobuje různé výsledné efekty – výkony, 4) vědec v laboratoři dlouho a bezvýsledně řeší problém; jednou ve sprše dostane ten správný nápad, a problém je vyřešen – příklad "aha" efektu, okamžitého vhledu, zcela nový celkový pohled na problém i jeho řešení, 5) člověk má doma dvě televize – černobílou a barevnou, na obou sleduje střídavě filmy; po čase není schopen zpaměti říci, který film viděl barevně a který černobíle – nějakou dobu po sledování čb filmu zafungoval efekt transpozice a pregnantnosti, kdy při vzpomínce na film došlo v mozku k „dobarvení“ původně čb filmu do odpovídajícího tvaru a vzoru.
Další vývoj  
   V kontextu potřeby Gestalt teorie zahrnout také organizmus do širšího pole, byl tento koncept přeformulován jako vztah mezi organizmem a prostředím. Dichotomie podnět-vjem musel být nahrazen spojením změny podmínek v urč. poli (životní situaci) a celkovou reakcí organizmu, ega, změnou jeho postoje, pocitů a snažení. Tato změna vnímání má význam v protikladu k uvažování asocianistů a zastánců neobehavioristické teorie zkušenosti, kteří vidí reakci ega jen na základě asociované nebo naučené zkušenosti. Přitom experimenty podle Wertheimera (1924, s.2) ukazují, že zákony platící v celém poli tendují ke smysluplnému chování jeho součástí. Podle behavioristů by lidské chování bylo ovlivňováno jen nabytými zkušenostmi, bez schopnosti vnímat celkový obraz situace. Člověk ale díky introspekci a intuici často dokáže získat nadhled a situaci i bez zkušenosti nebo asociace vyhodnotit realisticky rychleji. Např. cyklista jede-li v noci na kole po úzké asfaltce a proti němu se objeví dvě světla, nepojede prostředkem v domnění, že projede mezi dvěma motocykly, které potkal ve dne, ale ve vlastním zájmu uhne na stranu.
Výskyt principu gestalt v organizaci psychiky ještě v jiných oblastech vědy
   Princip gestaltu se podle mého názoru vyskytuje nejen v oblasti psychiky, ale všude kolem nás, včetně některých vědeckých disciplín. Jde o přijetí teze o strukturálním naprogramování hmoty a energie samotné, jako její přirozené vlastnosti. Často bývá uváděn prostý příklad mýdlové bubliny, která vzniká díky povrchovému napětí vody v krásně kulatém tvaru, aniž by jej kdokoliv předem nakreslil, vypočítal nebo jinak předdefinoval. Stačí ale mírný průvan, a tvar koule se zdeformuje – změna v poli ovlivní vztahy mezi jednotlivými molekulami. Z fyziky známe další případ, kdy se tvary elektromagnetických siločar také ohýbají podle výskytu např. kovových dílů, narušujících homogenitu pole.
Shrnutí
   S principem gestaltu se potkáváme denně, aniž bychom si to uvědomovali. Základní poznatek o figuře a pozadí je znám po tisícíletí, co člověk začal abstrahovat od primitivní percepce tzv. reality a pokoušel se ji přenášet do prvních uměleckých děl. Rozlišování mezi jednotlivostmi, tím co je za nimi, co vytvářejí jako subsoučásti celku, případně co vytváří reziduum, ležící mimo hlavní pole vnímání, skýtá nepřeberné množství podnětů k přemítání o světě kolem nás. Gestalt nás učí holistickému pohledu na věc, díky němuž můžeme vnímat celek v nové kvalitě. Taková kvalita bývá zpravidla o něco vyšší, než prostý součet jednotlivých částí původního celku.

Literatura:
Wertheimer, M. (1924). Gestalt theory. Staženo 20.3.2011 z http://www.gestalttheory.net/archive/wert1.html, http://www.gestalttheory.net/archive/wert2.html.
Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.