sobota 30. října 2010

Od kolika let jsou dnešní lidé vážně staří?


     Za prvé je třeba říci, že stáří je velice relativním pojmem. Když mi bylo deset, lidé ve věku třiceti let byli pro mě již staří. Můj, otec, kterému je jedenaosmdesát, vzpomíná na léta, když mu bylo čtyřicet, padesát let - kdy byl ještě „mladý“. Když jsem chodil na střední školu, žáci ZŠ o deset let mladší pro mě znamenali "přehlédnutelnou havěť", které jsem nevěnoval pozornost. Dnes je mi 45, dálkově studuji a některým mým učitelům je minimálně o deset let méně. Již to není přehlédnutelná havěť, ale znamenají pro mě významné autority.

   Existuje oblíbené klišé, že lidé jsou staří tak, na kolik se cítí. Zde by se patřilo dodat, že zejména psychicky. Bilogický věk se ošálit tak lehce nedá. Různé plastiky, barvy na vlasy, "omlazující" krémy, falešné ruměnce, mladistvá móda apod. mohou na čas oklamat mírně nevšímavé okolí, ale vnímavému pozorovateli tato snaha většinou neunikne. Krátký pohled na kořínky vlasů, na ruce, na krk, na drobné vrásky kolem očí, na lesk očí, na zuby, na tvar těla, na šířku pánve, na vzhled šíje, na velikost kloubů, poslech tónu a zabarvení hlasu, to vše a další indicie nekompromisně prozradí přibližné stáří těla člověka.

   Tělo se ovšem dá udržovat v dobré kondici správnou životosprávou (otázkou zůstává, která je ta správná...), pravidelným pohybem, spánkem a ... dobrou náladou. Mezi lidmi se šíří mnoho "osvědčených" receptů na dobrou kondici do vysokého věku, některé si jsou podobné, některé vzbuzují úsměv nebo jsou pro pracujícího člověka s rodinou nerealistické. Sir Nicholas Winton v rozhovoru s Janem Krausem na jeho otázku, zda má nějaký recept na dlouhověkost (loni bylo N.Wintonovi sto let) uvedl, že tento recept má, a že zní takto: "Dělejte to, co děláte, pak přestaňte na dvacet minut, a pak pokračujte, aniž byste přestali, i když si myslíte, že byste měli přestat." (2009)

   Díky pokročilé lékařské vědě, hygieně, klesající kojenecké úmrtnosti a dalším výdobytkům pokrokové civilizace se naděje  dožití občanů ČR neustále zvyšuje. Statistiky potvrzují, že naše populace vlivem tohoto trendu v podstatě stárne. To znamená, že podíl lidí mladších 14 let klesl na 14,2% za současného růstu podílu lidí nad 65 let na 14,6%. Přehledněji to lze vyjádřit tak, že na 100 dětí připadlo 102 osob starších 65 let (údaj k 31.12.2007). Průměrný věk lidí se zvýšil u žen na 41,8 a u mužů na 38,8 let. Nabízí se otázka, kdy se to zastaví. Kdy začne populace zase mládnout. Různé teorie hovoří o umělém omlazení populace imigranty ze třetích zemí a jejich integrací do společnosti.

   V této souvislosti se z médií často dovídáme o různých formách diskriminace jedněch lidí jinými lidmi. Je nutné si přiznat, že nejsme zemí, která by vítala imigranty z třetích zemí s otevřenou náručí. Xenofobní a agresivní projevy nejsou vyjímkou a pomalu se stávají jistou charakteristikou ČR nejen v očích imigrantů, ale i v očích některých vyspělých zemí Západu. Naši senioři jsou na tom zdá se, co se týče diskriminace, o něco lépe. Jejich situace je však o to složitější, že v podstatě "nemají kam utéct", že se nemohou účinně bránit, a že jsou často odkázáni na pomoc mladších. Zejména v oblastech, kde se musejí potýkat s něčím novým, na co neplatí jejich osvědčené celoživotní postupy. A takových situací s nárůstem a rozvojem automatizace a techniky přibývá. Bohužel zřejmě neubývá nepoctivých lidí, kteří slabosti seniorů ke svému prospěchu využívají.

   Nedávno mě poněkud naštvaly dvě epizody, které jsem zaznamenal ve východočeském Náchodě. Mladík v obleku na pěší zóně "hučel" do cca osmdesátileté stařenky a přesvědčoval ji ke koupi mobilního telefonu za "nejvýhodnější" paušál. Stařenka se očividně nezmohla na protiargumety a obávám se, že profesionálně vyvinutému nátlaku školeného prodejce nakonec podlehla. Jak podobné situace zpravidla končí, jsem se mohl přesvědčit o několik týdnů později ve značkové prodejně mobilních telefonů, kde rozechvělý stařeček potřeboval nastavit a vysvětlit mobilní telefon. Ten mu prodal podobý "profík" s odkazem, že v této prodejně mu vše "zařídí". Tam samozřejmě o ničem nevěděli, leč snažili se očividně nahluchlému dědečkovi nějak pomoci. Tato půlhodinová scéna ovšem působila dost tristním dojmem a bylo zřejmé, že stařík je opět jednou z mnoha obětí pouličních "dravců".  

Navzdory podobným zkušenostem nepřestávám věřit, že situaci máme ve svých rukou. Myslím tím ty z nás, kteří již nejsou dětmi, kteří třeba již vychovávají vlastní děti, a kteří jsou fyzicky a psychicky soběstační. Na jedné straně bychom měli naše děti vychovávat vlastním příkladem vztahu k seniorům a znevýhodněným lidem vůbec, na straně druhé bychom neměli zůstávat neteční k nepravostem a zlořádům. Jinak nám "přerostou přes hlavu". Jak kdysi řekl Edmund Burke, irský filozof v 18. století: " Jediná věc je nutná pro vítězství zla, když dobří lidé zůstanou sedět se založenýma rukama."

Literatura:

  • Český statistický úřad - Demografie 2008. Vývoj obyvatelstva České republiky v roce 2007. Kód publikace: 4007-08, Č. j.: 988 / 2008 - 61.
  • Winton, Nicholas. 2009. Uvolněte se prosím. Rozhovor s J.Krausem. [on-line]. [cit. 2009-09-24].

Žádné komentáře:

Okomentovat